Realitní zákon dává makléřům jednu povinnost, kterou klient sám o sobě nikdy neuvidí, dokud se něco nepokazí: pojištění odpovědnosti za škodu. Zákon č. 39/2020 Sb., účinný od 3. března 2020, ho ukládá každému, kdo poskytuje realitní zprostředkování jako podnikání, ať už jde o jednotlivého makléře na živnost, nebo o realitní kancelář jako firmu. Zákon stanoví nejnižší limity pojistného krytí. Pod ně zprostředkovatel jít nesmí a pojištění nesmí vynechat.
Proč zákon pojištění vůbec zavedl
Před rokem 2020 mohl realitní makléř podnikat bez povinné kvalifikace a bez povinnosti se pojistit. Stačil živnostenský list na volnou činnost a realitní zprostředkování mohl dělat prakticky kdokoli, i člověk bez jediné dokončené transakce. Když se něco pokazilo – špatně sepsaná smlouva, přehlédnuté věcné břemeno, ztracená záloha – klient řešil škodu žalobou proti fyzické osobě, u které často nebylo co vymáhat.
Zákon č. 39/2020 Sb. tenhle stav změnil dvěma kroky najednou. Zavedl vázanou živnost s odbornou zkouškou nebo jiným dokladem způsobilosti pro realitní zprostředkování a k ní připojil povinné pojištění odpovědnosti. Obě podmínky musí splnit každý, kdo chce činnost legálně vykonávat. Cílem není chránit makléře před vlastní chybou, ale zajistit, že klient má reálnou šanci škodu vymoct.
Kolik musí mít makléř nakryto
Zákon stanovuje dvě čísla. Pojistné krytí musí činit nejméně 1 750 000 Kč na jednu pojistnou událost. Pro případ souběhu více pojistných událostí v jednom roce musí smlouva krýt nejméně 3 500 000 Kč. Jde o zákonné minimum, které si zprostředkovatel může dobrovolně navýšit. Na polovinu, tedy 875 000 Kč na jednu událost a 1 750 000 Kč pro souběh, zákon limity snižuje jen zprostředkovateli, který má písemnou smlouvu s jinou realitní kanceláří (právnickou osobou) a jedná jen jejím jménem, případně svým jménem pod její obchodní firmou nebo značkou.
Pojištění musí trvat po celou dobu, kdy zprostředkovatel činnost vykonává, ne jen v okamžiku podpisu první zprostředkovatelské smlouvy. Pokud pojistka zanikne a makléř si ji neobnoví, poruší zákon i v případě, že žádnou zakázku zrovna neřeší. Hrozí to hlavně makléřům, kteří na čas utlumí podnikání a zapomenou, že povinnost běží dál.
Deset pracovních dnů na doklad pro ministerstvo
Uzavřením smlouvy povinnost nekončí. Podle § 7 odst. 4 zákona musí zprostředkovatel do deseti pracovních dnů od podpisu pojistné smlouvy doložit Ministerstvu pro místní rozvoj stejnopis nebo úředně ověřenou kopii smlouvy. Ministerstvo na svých stránkách uvádí, že k ní má být přiložen i doklad o zaplacení pojistného a že doklady přijímá poštou, datovou schránkou, e-mailem i osobně. U hromadných smluv se nejprve zasílá nadřazená smlouva a poté individuální certifikáty jednotlivých zprostředkovatelů.
Nesplnění téhle administrativní povinnosti se posuzuje odděleně od samotné absence pojištění. Za to, že zprostředkovatel vůbec není pojištěný, hrozí pokuta až 1 000 000 Kč. Za to, že existující pojistku nedoloží ministerstvu ve lhůtě, hrozí pokuta až 100 000 Kč. Jde o dvě samostatné povinnosti, takže je úřad posuzuje zvlášť.
Co pojistka kryje a co ne
Pojištění odpovědnosti nekryje neúspěch obchodu ani to, že se byt neprodá za vysněnou cenu. Kryje škodu, kterou zprostředkovatel klientovi způsobí chybou při výkonu své činnosti. Typicky jde o situace, kdy makléř přehlédne zástavní právo v katastru, špatně ověří vlastnictví prodávajícího, nebo udělá chybu v identifikaci klienta podle pravidel proti praní peněz, kterým se podrobněji věnuje samostatný přehled povinností makléře. Když z takové chyby vznikne finanční škoda, pojistka ji má klientovi nahradit i v situaci, kdy sama realitní kancelář na náhradu nemá.
Právě tahle poslední věta je jádro celé úpravy. Malá realitní kancelář nebo makléř na volné noze nemusí mít milionovou rezervu, ze které by škodu zaplatili z vlastní kapsy. Bez povinného pojištění by klient v horším případě čekal na peníze roky, žaloval by fyzickou osobu bez majetku a ve finále by nedostal nic. S pojistkou škodu za makléře uhradí jeho pojišťovna, ať se firmě aktuálně daří jakkoli. Nárok ale klient uplatňuje u makléře nebo kanceláře. Přímo po pojišťovně ho podle občanského zákoníku může žádat, jen když to pojistná smlouva ujednává.
Modelová situace ukazuje mechanismus nejlépe. Makléř při přípravě podkladů přehlédne v katastru věcné břemeno doživotního užívání, které na nemovitosti vázne ve prospěch třetí osoby. Kupující, který si makléře sám najal, se o břemeni dozví až po podpisu kupní smlouvy a nemovitost kvůli němu nemůže užívat tak, jak počítal. Škoda se vyčíslí znaleckým posudkem jako rozdíl v hodnotě nemovitosti s břemenem a bez něj, klidně v řádu statisíců korun.
Pokud makléř pochybení uzná nebo ho prokáže soud, uhradí škodu za něj pojišťovna, u které má sjednané povinné pojištění. Kupující nárok uplatní u makléře a ten ho nahlásí pojišťovně. Zákonné pojištění přitom kryje škodu zájemci, tedy klientovi, který s makléřem uzavřel smlouvu o realitním zprostředkování. Kupující nemusí čekat, až kancelář našetří peníze, ani se s ní nemusí soudit o to, jestli má z čeho platit. Limit 1 750 000 Kč na jednu událost u podobného sporu zpravidla stačí. U výjimečně drahých nemovitostí se ale škoda může k horní hranici přiblížit.
Kdo přesně musí být pojištěný
Povinnost má každý, kdo realitní zprostředkování poskytuje jako podnikatel: realitní kancelář i makléř s vlastním živnostenským oprávněním, a to i tehdy, když jedná jménem kanceláře nebo pod její značkou. Takovému makléři pak stačí poloviční limity. Jednotlivý zaměstnanec, který jedná jménem kanceláře a smlouvu nepodepisuje sám za sebe, povinnost pojištění nemá. Odpovědnost i pojistku drží zaměstnavatel. Klient, který řeší prodej či nájem přes větší síť, tak často jedná s konkrétním makléřem, ale za škodu odpovídá a pojistku má sjednanou realitní kancelář jako celek. To, jak se role makléře a kanceláře v praxi dělí, popisuje přehled fungování realitních kanceláří.
Některé velké realitní sítě nabízejí makléřům pod svou značkou hromadnou pojistku. U franšíz ale záleží na tom, jestli makléř jedná jménem centrály, nebo jako samostatný podnikatel pod vlastním jménem. U menších lokálních kanceláří a makléřů na volné noze je běžnější, že si pojištění sjednává každý sám, protože sám je i tou osobou podepsanou na zprostředkovatelské smlouvě. Klient by proto neměl předpokládat, že když je řetězec kanceláří známý, mají automaticky krytí i všichni lidé, kteří pod jeho značkou pracují na volné noze bez pracovní smlouvy. I tady stojí za to nechat si doklad ukázat.
Jak si pojištění ověřit před podpisem smlouvy
Klient má nárok ptát se, s kým uzavírá smlouvu. Stačí požádat o kopii pojistné smlouvy nebo alespoň o potvrzení od pojišťovny s uvedením limitů plnění, dřív než podepíše zprostředkovatelskou smlouvu. Pokud makléř doklad odmítá ukázat nebo ho stále „shání“, jde o varovný signál stejné váhy jako nejasná provize nebo tlak na rychlý podpis.
Praktický test zabere pár minut. Klient se zeptá na dvě čísla – limit na jednu událost a limit na souběh událostí – a porovná je se zákonným minimem 1 750 000 a 3 500 000 Kč. Makléř na vlastní živnost, který jedná jménem kanceláře nebo pod její značkou, smí mít limity poloviční (875 000 a 1 750 000 Kč) a klientovi má na vyžádání ukázat i smlouvu s touto kanceláří. Pokud makléř čísla nezná nebo je nechce sdělit, stojí za to hledat jinou kancelář. Další povinnosti, které zákon kancelářím ukládá, shrnuje přehled povinností realitní kanceláře. Co zákon o realitním zprostředkování změnil, popisuje text o realitním zákoně.
Ověření pojistky je jen jeden z bodů, na které je dobré se ptát ještě před podpisem. Kompletní přehled otázek, včetně toho, jak poznat zkušeného makléře od začátečníka, shrnuje text o tom, jak poznat dobrého realitního makléře. Pojištění samo o sobě zkušenost nenahradí, ale spolu s referencemi a jasně napsanou smlouvou patří mezi věci, které jde ověřit ještě předtím, než se podepíše cokoli závazného.
Na co si dát pozor
Pojistka sama o sobě nezaručuje kvalitu služby. Chrání klienta až ve chvíli, kdy něco selže, ne předem. Stejně tak nekryje spory o výši provize nebo o tom, jestli makléř udělal dost práce – tam jde o smluvní spor, ne o odpovědnost za škodu. A protože jde o pojištění firmy nebo živnostníka, ne konkrétního člověka, po odchodu makléře z kanceláře zůstává pojistka u firmy dál. Klient by proto měl vědět, s kým smlouvu skutečně podepisuje.
Adresát dokladu se navíc může časem změnit, protože agenda realitního zprostředkování patří pod Ministerstvo pro místní rozvoj a jeho vnitřní uspořádání se může upravovat. Aktuální kontakt a formu podání má smysl ověřit přímo na webu ministerstva, ne podle staršího návodu z internetu.
Pojistné smlouvy se obvykle uzavírají na rok a automaticky prodlužují, pokud je některá strana nevypoví. Doklad, který makléř ukázal klientovi před dvěma lety, tak nemusí platit dnes. U dlouhodobé spolupráce, třeba při postupném prodeji víc nemovitostí přes stejnou kancelář, má smysl požádat o aktuální potvrzení znovu, ne se spoléhat na starší kopii ve složce.
Od čeho se odvíjí cena pojištění
Cena pojištění odpovědnosti se u jednotlivých pojišťoven liší podle obratu kanceláře, počtu makléřů a historie škod, a přesné částky se navíc v čase mění. Kdo se rozhoduje mezi víc nabídkami, by se měl ptát hlavně na dvě věci: jestli limity odpovídají zákonnému minimu, nebo ho převyšují, a jestli pojistka kryje i škody způsobené chybou v úschově peněz. Úschova bývá u realitních transakcí položka s vysokou částkou, a tedy i s vysokým rizikem, pokud se něco pokazí.
Cenu může ovlivnit i to, jestli si makléř sjednává pojistku samostatně, nebo přes hromadnou smlouvu realitní asociace či franšízy. Roli hraje také obor činnosti: zprostředkovatel, který kromě bytů řeší i komerční nemovitosti nebo development, může platit víc, protože riziko jednotlivé škody roste s cenou obchodovaných nemovitostí. Někteří makléři limit pojistky zmiňují přímo v marketingových materiálech jako důkaz serióznosti. Klient by ale měl číslo raději ověřit v dokladu, ne se spolehnout na text na webu kanceláře.