Majitel domluví schůzku, makléř nemovitost prohlédne a řekne odhadovanou cenu. U části lidí tím jejich představa o práci makléře končí. Ve skutečnosti mezi první schůzkou a předáním klíčů leží řada dílčích úkolů, které klient často vůbec nezaznamená, dokud něco nezaskřípe: prověření vlastnictví, sjednání úschovy peněz, dohled nad podpisem smlouvy nebo řešení komplikace, když se těsně před podpisem objeví nečekané zástavní právo.

Kdo si má vybrat mezi makléřem jako fyzickou osobou a velkou realitní kanceláří, řeší jiný text. Tady jde o to, co konkrétně makléř v běžné transakci dělá, krok po kroku.

Odhad ceny a příprava nemovitosti k prodeji

První schůzka nebývá jen o podpisu papírů. Makléř si nemovitost prohlédne osobně, porovná ji s podobnými nabídkami v okolí a zohlední stav, patro, orientaci ke světovým stranám i to, jak dlouho podobné byty v dané lokalitě reálně visí v inzerci. Tenhle tržní odhad se liší od placeného znaleckého posudku, který se používá třeba pro účely dědictví nebo hypotéky. Rozdíl mezi oběma vysvětluje samostatný text o tom, kolik stojí odhad nemovitosti.

Makléř si přitom obvykle nevystačí s vlastním odhadem. Sleduje, za kolik se v okolí byty skutečně prodaly, ne jen za kolik se inzerují, protože mezi nabídkovou a dosaženou cenou bývá rozdíl. Pomáhají mu k tomu data z realitních portálů i vlastní databáze uzavřených obchodů dané kanceláře. Klientovi navíc pomůže vidět rozpětí, ne jen jedno číslo, protože reálný rozptyl mezi nejnižší a nejvyšší nabídkou v okolí ukáže, jak moc je cena vůbec vyjednatelná. Když se majitel s odhadem neztotožní a trvá na vyšší ceně, dobrý makléř to řekne rovnou, i za cenu, že o zakázku přijde.

Součástí přípravy bývá i doporučení, co s nemovitostí udělat před focením. Byt po babičce s nábytkem z osmdesátých let se na fotkách často ztrácí, i když je technicky v pořádku. Makléř proto radí uklidit, odstranit přebytečné věci, případně vymalovat. U dražších nemovitostí se čím dál častěji objevuje i home staging, tedy dočasné vybavení prázdného bytu nábytkem jen kvůli prohlídkám a fotografiím.

Inzerát, fotky a energetický štítek

Text inzerátu, fotografie a v poslední době i 3D prohlídka patří mezi věci, které si klient sám nejčastěji nezvládne udělat pořádně. Makléř zajistí fotografa, sepíše popis a zveřejní nabídku na hlavních portálech i na sociálních sítích. Rozhoduje se přitom i o rozpočtu na placenou propagaci inzerátu, protože ne každá nabídka se sama „vyplave“ nahoru.

K povinné výbavě inzerátu patří i průkaz energetické náročnosti budovy, běžně označovaný jako energetický štítek. Zákon o hospodaření energií jej u prodeje nebo pronájmu budovy či její jednotky vyžaduje a jeho hodnoty se mají objevit přímo v inzertních a propagačních materiálech. Podle Ministerstva průmyslu a obchodu platí deset let od vydání nebo do větší rekonstrukce. Makléř by měl hlídat, že majitel štítek má a že se dostal i do samotného inzerátu, protože bez něj hrozí majiteli sankce.

Kam se inzerát dostane, záleží na balíčku služeb, který si majitel s kanceláří dohodne. Základ tvoří zveřejnění na hlavních realitních portálech, dražší balíčky přidávají video, dron nebo prioritní zobrazení v žebříčku výsledků. U bytů v amortizovaných panelácích se čím dál častěji objevuje i krátké video z okolí domu, protože lidé dnes běžně nejdřív scrollují v mobilu a teprve pak volají. Ne každý zájemce navíc otevře PDF prospekt, takže klíčové parametry, dispozice, cena i energetická třída by měly být vidět už z náhledu bez nutnosti cokoliv rozklikávat. Makléř zároveň hlídá, aby popis nemovitosti neobsahoval nic zavádějícího, protože nepřesný inzerát vede jen ke zbytečným prohlídkám se zklamanými zájemci.

Prohlídky a filtrace zájemců

Domlouvání termínů prohlídek zabere víc času, než by se zdálo. Makléř koordinuje kalendáře, provází zájemce nemovitostí a odpovídá na dotazy o stavu střechy, poplatcích do fondu oprav nebo o tom, jak se v domě chovají sousedé. Zkušený makléř zároveň hned na místě odhaduje, kdo je vážný zájemce a kdo si jen prohlíží byty jako víkendovou zábavu.

Podstatná část této fáze se odehrává mimo prohlídku samotnou. Makléř se ptá na financování: jestli má zájemce hotovost, nebo čeká na schválení hypotéky, a v jaké je fázi. Bez tohoto ověření by prodávající mohl čekat týdny na kupujícího, který nakonec úvěr nedostane. Když se o nemovitost zajímá víc lidí najednou, makléř také vede vyjednávání o ceně a snaží se dojednat kompromis, který neprotáhne prodej o měsíce zbytečným handrkováním.

Jak často makléř hlásí, co se děje

Klient obvykle nechce čekat na zprávy až do chvíle, kdy se něco stane. Solidní makléř proto pravidelně hlásí, kolik lidí si inzerát zobrazilo, kolik se ozvalo a kolik proběhlo prohlídek, obvykle jednou týdně nebo po každé větší události. Reporty chodí většinou mailem nebo přes telefon, u modernějších kanceláří i přes klientský portál, kde si majitel data dohledá sám. Bez takové zpětné vazby majitel často netuší, jestli je cena nastavená správně, nebo jestli chyba leží jinde, třeba ve fotkách nebo popisu.

Ticho bývá horší signál než špatná zpráva.

Smlouvy, úschova peněz a součinnost s právníkem

Než dojde na kupní smlouvu, obě strany většinou podepíšou rezervační smlouvu, kterou si zájemce v podstatě „drží“ nemovitost po dobu sjednávání financování. Samotnou kupní smlouvu pak obvykle sepisuje advokát nebo notář, ne makléř. Jeho role je tady spíš koordinační: hlídá termíny, komunikuje mezi stranami a dbá na to, aby ve zprostředkovatelské smlouvě i v navazujících dokumentech seděly stejné údaje.

Peníze za nemovitost obvykle putují do úschovy, ať už advokátní, notářské, nebo bankovní. Prodávající tak dostane peníze až ve chvíli, kdy jsou splněné podmínky úschovní smlouvy, obvykle po zápisu vlastnictví, a kupující zase neriskuje, že zaplatí a k převodu nakonec nedojde. Za celý servis si makléř účtuje provizi, jejíž výši a strukturu popisuje text o provizi realitní kanceláře podrobněji. Úschova a provize jsou dvě různé položky a neměly by se v hlavě klienta slévat do jedné.

Podání návrhu na vklad a předání nemovitosti

Po podpisu kupní smlouvy nastupuje administrativní část, kterou klient vidí nejméně. Advokát nebo makléř podá návrh na vklad vlastnického práva na katastrální úřad. Katastr pak návrh posuzuje a o vkladu rozhoduje. Celé řízení proto obvykle netrvá pár dní, ale několik týdnů, a tuhle dobu nejde uměle zkrátit ani u spěchajícího klienta. Konkrétní lhůty a účinky vkladu určuje katastrální zákon.

Jakmile je vklad hotový, přichází poslední krok: fyzické předání nemovitosti. Makléř většinou domlouvá termín předávacího protokolu, do kterého se zapisují stavy elektroměru, plynoměru a vodoměru, počet předaných klíčů a stav nemovitosti v den předání. U starších domů se hodí přiložit i doklady o revizích, třeba komína nebo plynového kotle, aby se pozdější spor o to, co bylo předáno v jakém stavu, dal snadno doložit.

Když se objeví komplikace

Ne každý převod jde hladce podle plánu. Na nemovitosti se občas najde zástavní právo, o kterém majitel sám nevěděl, třeba starý dluh po předchozím vlastníkovi, exekuce, nebo nevypořádané dědictví po rodičích. V takovém případě makléř spolupráci nezruší, ale posune termín podpisu a doporučí, na koho se obrátit: exekuci řeší exekutorský úřad, zástavní právo věřitel, dědictví notář v dědickém řízení. Někdy stačí pár týdnů navíc, jindy se prodej odloží o měsíce, dokud se právní stav nemovitosti nevyjasní. Kupujícího makléř o komplikaci informuje hned, jakmile ji sám zjistí, protože mlčení v takové situaci důvěru nezachrání, jen ji poškodí.

Právě zkušenost s podobnými zádrhely bývá důvod, proč se lidé raději obejdou bez svépomocného prodeje. Makléř, který podobnou situaci řešil už desetkrát, ví, na koho se obrátit rychle, a neztrácí čas hledáním správného postupu za pochodu. V praxi to bývá rozdíl mezi tím, že se obchod za pár týdnů srovná, a tím, že skončí u soudu.

Co makléř dělá navíc a kde jeho práce končí

Rozsah služeb se liší kancelář od kanceláře i makléř od makléře. Někteří po podpisu smlouvy klientovi pomůžou i s přepisem energií na nového majitele nebo s výpovědí staré pojistky nemovitosti, jiní končí předávacím protokolem a zbytek nechávají na stranách. Co přesně má makléř udělat a co ne, včetně zákonných povinností vůči oběma stranám obchodu, popisuje text o povinnostech makléře.

Na co si dát pozor

Makléř není stavební technik ani odhadce ve smyslu soudního znalce, takže hloubkovou technickou prohlídku (vlhkost zdiva, stav rozvodů) běžně nedělá, pokud si ji klient výslovně neobjedná zvlášť. Peníze klienta by makléř neměl nikdy držet mimo řádnou úschovu, natož na svém osobním nebo firemním účtu. A pokud makléř slibuje prodej „za týden“ bez ohledu na lokalitu a stav nemovitosti, stojí za to zeptat se, z čeho takový odhad vychází. Rozsah služeb, které jsou v ceně provize, má smysl si ověřit přímo ve smlouvě ještě před podpisem, ne až ve chvíli, kdy něco chybí.

Kolik z toho makléř reálně odvede

Ne každá transakce projde všemi kroky stejně hladce. U bytu s jasným vlastnictvím a solventním kupujícím může celý proces od první schůzky po předání klíčů trvat řádově dva až tři měsíce. Komplikace, jako je dědické řízení na straně prodávajícího nebo zamítnutá hypotéka kupujícího, dokážou tuhle dobu snadno zdvojnásobit. Právě v takových situacích se ukáže, jestli makléř skutečně koordinuje celý proces, nebo jen zprostředkoval první kontakt a zbytek nechal na klientovi.